↗Vlastní jméno, nejčastěji rodové ↗antroponymum nebo ↗toponymum motivované erbem (✍TSO, 1973:112). Tvoří se z pojmenování obecné heraldické figury (postava, předmět, stavba apod.) zobrazené na erbu, tzv. mluvící znak: hrady Ronov, Ronovec – rozrod Ronovců, tj. Lichtenburkové, páni z Lipé, z Dubé, z Klinštejna – ze střhn. rone, stč. ostrev, tj. kmen stromu s pahýly větví, který sloužil jako primitivní žebřík k přelézání hradeb; hrad Házmburk (pův. Klapý) – Zajícové z Házmburka – z něm. Hase, tj. zajíc; hrad Šternberk – Šternberkové – z něm. Stern, tj. hvězda; hrad Švamberk (pův. Krasíkov) – Švamberkové – z něm. Schwan, tj. labuť. U nobilitované šlechty novověku a moderní doby jsou erby udělovány společně s predikáty, které byly uměle vytvářeny: měšťan Vitášek > vladyka Vitášek z Kamzíkové Hory – v erbu kamzík na skalnatém trojvrší; Stockarové z Bernkopfu – zbrojnoš držící medvědí hlavu; Gabriel Schramm von Deblin – divý muž se šrámem na tváři.

Mluvící znaky se uplatňují rovněž v městské heraldice a symbolech, velmi často ovšem jako výsledek nevědecké etymologie toponyma (viz ↗lidová etymologie):  např. medvěd (něm. Bär) – znaky Berouna, Moravského Berouna, Berlína n. Bernu, ježek (něm. Igel) – Jihlava, koňské sedlo – Nové Sedlice, koruna (něm. Krone) – Lanškroun (něm. Landeskrone), luna (měsíc) – Louny, otýpka sena s hráběmi a sennými vidlemi – Senomaty, vrš (koš na chytání ryb) – Vršovice; logo města Opavy s motivem páva (dle pověsti vyprávějící o hádce „o páva“). Mluvící erby jsou často doprovázeny etymologickými místními n. rodovými pověstmi vysvětlujícími původ toponyma n. antroponyma (viz ✍Hrdlička, 2007; ✍Vorel, 2007).